Studenti by měli porozumět komplikovaným a velmi moderním právním institutům v cestovním ruchu, jako je ochrana zákazníků u zájezdů nebo u timeshare. Student získá orientaci v české a evropské právní úpravě i v hlavních vývojových tendencích otázek souvisejících s cestovním ruchem. Právo cestovního ruchu je také pozoruhodnou ukázkou moderního a dosud zdaleka nestabilizovaného právního institutu.

Právní úpravu cestovního ruchu lze zjednodušeně rozdělit na několik velmi odlišných částí. První skupinu tvoří předpisy obchodního a občanského práva týkající se přímo právní úpravy cestovního ruchu. Ty jsou obsaženy zejména ve speciálním zákoně č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Zákon se zabývá především postavením cestovních kanceláří a cestovních agentur, přičemž největší část zákona tvoří komplikovaný problém pojištění cestovních kanceláří. Dalšími speciálními ustanoveními týkajícími se cestovního ruchu jsou zejména smlouva o zájezdu (§ 2521 až § 2549 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) a timeshare (Dočasné užívání ubytovacího zařízení a jiné rekreační služby § 1852 až § 1867 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Česká právní úprava však vychází převážně z evropských směrnic, a to pro zájezd 90/314/EHS (základ práva cestovního ruchu v EU - již nahrazena novou směrnicí 2015/2302), a pro timesharing 2008/122/ES. Druhou skupinu představují obecné předpisy soukromého práva, které se týkají i cestovního ruchu, tedy hlavně fungování cestovních kanceláří a agentur. Jde logicky především o živnostenský zákon a také zákon o obchodních korporacích, tedy především o právo obchodní. Jako třetí skupinu lze vymezit speciální veřejnoprávní předpisy týkající se cestovního ruchu. Existují například zvláštní místní poplatky, normy v zásadě stavební určující kategorizaci ubytovacích zařízení, ale připravoval se také speciální zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Takovýto zákon zejména podle rakouského vzoru byl přijat v roce 2010 na Slovensku a řadu let se připravovala obdobná norma i v České republice, od února 2018 se postupně rozebíhá nová územní organizace turismu na základě certifikace organizací destinačního managementu. Poslední základní skupinou předpisů jsou veřejnoprávní normy obvykle ze správního práva související s cestovním ruchem. Jejich množství je velmi vysoké a jde o až pozoruhodně rozmanité problémy, jako je památková péče, ochrana přírody, doprava, ale i speciálnější problémy jako je vydávání cestovních dokladů, vinařství, lázeňství.